| |
Vím,
že máte ráda
básně školních lavic,
přidám vám tu zdarma
jednu malou navíc.
Nad
Zvědavcem táhnou
težké, černé mraky,
vysral jsem se na něj
a odtáh jsem taky.
Může
za to Valtr,
posedla ho múza,
z jeho článků smyšlených
padla na mne hrůza.
Ať
si radši maluje,
když se nikdo nedívá,
někde v tichém koutku,
hvězdy, srpy, kladiva.
Odkud
ten pán prišel?
Aby tam zas zmizl,
z pisálka se vyklubal
jenom sprostej fízl.
Z
Pandžábu k nám zaletí,
od Nohejla zprávy,
svatí už tam zůstanou,
všichni voli, krávy.
O
Albertovi nebudu tu
vésti dlouhé řeči,
posílám ho do kouta,
ať na hanbě klečí.
Štefan
stále neví,
v pravo, nebo v levo,
já ho kladně hodnotím,
má básnický střevo.
Pán
Varga už ztratil
Jánošíka odvahu,
blbosti své krátce
kálel nám tu na hlavu.
Vladimírovi
dám do vínku,
ať ho práce baví,
denně aspoň hodinku
čti pravdivé zprávy.
Ptáte
se, proč odcházím?
Je tu hrozná nuda.
Vzplála tu jak nad Kladnem
jasná záře rudá!
Pravopis
můj špatný
jen zlý dojem nechá,
je to málo platný,
už nejsem dobrá Čecha.
Mám
to psaný na ruce,
nezdvihejte nosánek.
To vám radí ze srdce
básník Dušan Jasánek.
Básník
Dušan Jasánek, bývalý redaktor závodního časopisu ,,RUDÁ VATRA"
|
