STANOVY
České misie –
náboženského a kulturního střediska, Inc.
1. NÁZEV
Tato organizace ponese název:
“Česká misie – náboženské a kulturní středisko Inc.“
2.SÍDLO
2414 S. 61st Avenue,
Cicero, Illinois 60804
3. POSLÁNÍ
Poslání české misie je následující:
a) Náboženská činnost
Zajištění duchovní a pastorační činnosti pro katolíky
české etnické skupiny v oblasti Chicaga. Zajištění
činnosti českého katolického kněze, který je poslán českou
biskupskou konferencí a církevní jurisdikci dostává od
místního ordináře. Misie zajišťuje české katolické
bohoslužby a udělování svátostí, a další duchovní
aktivity.
b) Vzdělávací činnost
Sobotní škola kardinála Berana pro děti s výukou
katolického náboženství a českého jazyka. Přednášky a
kursy pro dospělé.
c) Tisková služba
Vydávání českého náboženského a kulturního tisku. České
noviny Hlasy národa a jiné náboženské a kulturní
publikace.
d) Kulturní činnost
Pořádání zábavných a kulturních podniků a besídek,
půjčování českých knih a filmů, informační služba atd.
4. ČLENSTVÍ
Členy České misie se mohou stát pouze katoličtí
křesťané českého nebo slovenského původu a jejich rodinní
příslušníci amerického původu. Činnost České misie je
přístupná i ostatním lidem dobrého morálního charakteru,
kteří nejsou členy České misie.
5. VZNIK ČLENSTVÍ
Členství v České misii vzniká písemnou registrací
v České misii. Za osoby mladší 18 let podávají registraci
rodiče nebo zákonitý zástupce. Z titulu své funkce je
členem České misie kněz poslaný do Chicaga českou
biskupskou konferencí a jeden zástupce české biskupské
konference (zpravidla biskup pověřený péčí o české krajany
žijící v zahraničí) a jeden zástupce Velehradu v Římě.
6. ZÁNIK ČLENSTVÍ
Členství v České misii zaniká písemným odhlášením nebo
pasivitou člena trvající 2 roky (neúčast na českých
bohoslužbách či jiných akcích pořádaných Českou misií a
žádná hmotná podpora České misie). Členům z titulu funkce
zaniká členství, jakož i úřady v České misii ztrátou
jejich funkce.
7. PRÁVA A POVINNOSTI ČLENŮ
Členové České misie mají právo se účastnit českých
bohoslužeb, přijímat zde svátosti, účastnit se kulturních
akcí a dalších aktivit. Členové starší 18 let mají právo
volit členy Misijní rady.
Povinností členů je dle svých možností se účastnit
českých bohoslužeb a ostatních aktivit. Účastnit se
členských schůzí a podle svých možností duchovně a hmotně
podporovat činnost České misie.
8. MISIJNÍ RADA
Česká misie má Misijní radu tohoto složení:
a) Předseda
Z titulu své funkce je předsedou České misie český
katolický kněz, který je do oblasti Chicaga poslán českou
biskupskou konferencí, a který řídí činnost celé misie.
Pokud by nebyl český katolický kněz do Chicaga poslán,
bude předseda volen stejně jako členové Misijní rady.
b) Čestní předsedové
Česká misie má z titulu své funkce dva (2) čestné
předsedy. Jedním čestným předsedou je zástupce české
biskupské konference (zpravidla biskup pověřený péčí o
české krajany žijící v zahraničí), druhým čestným
předsedou je zástupce Velehradu v Římě. Čestní předsedové
mají právo dozoru nad Českou misií a právo konat
pravidelné vizitace. Podává se jim každoročně vyúčtování
hospodaření a zpráva o činnosti České misie. Musí jim být
do týdne oznámeno rozhodnutí Misijní rady týkající se
finanční transakce České misie vyšší než $ 20.000 a oni
mají právo do 14 dní toto rozhodnutí vetovat. Veto může
být změněno pouze rozhodnutím členské schůze České misie.
c) Dvanáct členů Misijní rady
- Členem misijní rady se může stát aktivní člen České
misie, to je ten, který se účastní její činnosti a
přispěje za uplynulý rok na Českou Misii nejméně částkou $
100.
- 8 členů Misijní rady je voleno tajnou volbou členy České
misie na výroční členské schůzi.
- 4 členy Misijní rady jmenuje předseda, pokud je to český
katolický kněz. Je-li předseda volen z řad členů, toto
právo nemá a zbývající 4 členové Misijní rady budou též
voleni na výroční členské schůzi.
d) Úředníci Misijní rady
Misijní rada má kromě předsedy ještě úředníky:
místopředsedu, tajemníka a pokladníka. Tyto úředníky volí
členové rady mezi sebou.
e) Doplnění Misijní rady
V případě odstoupení člena Misijní rady nebo jeho úmrtí
apod. jmenuje předseda náhradníka, který je způsobilý být
členem Misijní rady, a který pak bude ve funkci do
příštích voleb.
f) Povinnosti úředníků
- Předseda řídí veškerou činnost České misie,
svolává a řídí členské schůze České misie a Misijní rady,
je zodpovědný za hospodaření misie a podává výroční zprávy
čestným předsedům.
- Místopředseda zastupuje v případě nepřítomnosti
předsedu na schůzích a pomáhá mu v jeho úkolech, má na
starosti inventář České misie.
- Tajemník vyřizuje korespondenci, dělá zápisy ze
schůzí, vede agendu a archiv organizace, podává výroční
hlášení na státní úřady.
- Pokladník vede účetnictví České misie, je
zodpovědný za placení daní, placení pojištění a vyhotovení
účetní uzávěrky a potvrzení darů členům České misie i
ostatním dárcům.
g) Schůze Misijní rady
Schůzi misijní rady svolává předseda nebo 2 členové
Misijní rady písemně nebo telefonicky týden předem.
V naléhavém případě lze schůzi Misijní rady svolat do dvou
dnů. Schůze misijní rady se obvykle konají jednou za 2
měsíce. Misijní rada je usnášení schopná při účasti 7
členů. Přítomní členové rozhodují nadpoloviční většinou
hlasů. Předseda nehlasuje, pouze rozhodne v případě
rovnosti hlasů. Povinností členů Misijní rady je účastnit
se schůzí misijní rady a plnit úkoly uložené předsedou
případně dalšími úředníky. Člen České misie se může
zúčastnit schůze Misijní rady bez hlasovacího práva.
9. ČLENSKÉ SCHŮZE ČESKÉ MISIE
a) Řádná členská schůze
Začátkem kalendářního roku (leden – únor) se koná
výroční členská schůze České misie (řádná valná hromada).
Svolává ji předseda nebo 2 členové Misijní rady tak, že 14
dní předem zašlou všem členům České misie písemnou
pozvánku, kde bude datum, čas a místo konání schůze a její
program. Členská schůze je usnášení schopná (quorum) je-li
přítomno 10% všech členů České misie starších 18 let.
Právo hlasovat na členské schůzi mají členové České misie
starší 18 let, kteří jsou fyzicky přítomní. Jakékoli
delegace jsou nepřípustné. Členská schůze rozhoduje
nadpoloviční většinou přítomných. Kdo není člen České
misie nemůže se členské schůze zúčastnit.
Průběh výroční členské schůze je následující:
1.
Tajemník provede písemně presenci a
oznámí usnášení schopnost.
2.
Zahájení schůze modlitbou.
3.
Předseda zahájí schůzi a řídí volbu
předsedajícího výroční členské schůze, který nemůže být
členem Misijní rady.
4.
Zvolený předsedající se ujme řízení
schůze a řídí volbu zapisovatele. Celá schůze se může
nahrávat na magnetofon nebo video.
5.
Tajemník přečte zápis z minulé
výroční schůze. Předsedající schůze se dotáže přítomných
na připomínky k zápisu a požádá o jeho schválení.
6.
Předsedající schůze požádá o zprávy
úředníků Misijní rady a revizorů účtů.
7.
Po přednesení zpráv úředníků
předsedající schůze zahájí diskusi..
8.
Hlasování o absolutoriu. -
Absolutorium znamená zhodnocení odcházejících úředníků
hlasováním o důvěře nebo nedůvěře. Komu byla vyslovena
v hlasování nedůvěra, nemůže být zvolen do nové Misijní
rady.
9.
Koná se volba 8 členů nové Misijní
rady:
- Zvolí se 2 sčítací komisaři přítomnými členy.
- Na místě se dávají návrhy na nové kandidáty.
- Bývalý tajemník zkontroluje způsobilost kandidátů
(aktivní člen s příspěvkem $ 100 v posledním roce).
- Kandidáti jsou dotázáni, zda souhlasí s kandidaturou.
- Kandidáti, kteří přijali kandidaturu, jsou napsáni na
volební listině.
- Hlasování se provádí tajným způsobem. Kdo je způsobilý
volit, má právo označit maximálně 8 osob pro Misijní radu.
- Sčítací komisaři provedou sčítání hlasů. 8 členů, kteří
dostanou nejvíce hlasů se stává novými členy Misijní rady.
- Zvolení jsou dotázáni, zda volbu přijímají, pokud někdo
odmítne, následuje na jeho místo další kandidát
s největším počtem hlasů.
- Misijní rada je uvedena v úřad
- Předseda České misie jmenuje 4 další členy Misijní rady
nej-později do první schůze Misijní rady.
10.
Po volbě Misijní rady se řízení
členské schůze ujme opět předseda.
11.
Předseda řídí volbu 2 revizorů
účtů, kteří nejsou členy Misijní rady. Ti mají právo
kdykoli zkontrolovat hospodaření organizace a před výroční
členskou schůzí mají povinnost provést celkovou revizi a
na schůzi o tom podat zprávu. Každý člen České misie má
právo kdykoli nahlédnout do hospodaření a ostatních
záležitostí České misie a má právo dostat seznam a adresy
všech členů České misie.
12.
Projednají se další návrhy a plány
Misie a hlasuje se o tom.
13.
Přednese se závěrečné usnesení.
14.
Členská schůze se zakončí modlitbou
b) Mimořádná členská schůze
Mimořádnou členskou schůzi může svolat předseda nebo
čestný předseda České misie nebo 3 členové misijní rady
nebo 10 aktivních členů České misie (s příspěvkem $ 100
v posledním roce). Svolává se tak, že 14 dní předem se
zašle všem členům České misie písemná pozvánka, kde bude
datum, čas a místo konání schůze a její program. Na
mimořádné členské schůzi může být projednán pouze program,
kvůli kterému byla svolána. Pro usnášení schopnost a
hlasování platí stejná pravidla jako pro řádnou členskou
schůzi.
10. STANOVY ČESKÉ MISIE
Celé stanovy nebo jejich část mohou být schváleny nebo
změněny pouze na řádné nebo mimořádné členské schůzi České
misie a to 2/3 většinou přítomných členů České misie.
11. HOSPODAŘENÍ ČESKÉ MISIE
a) Finanční zdroje pro Českou misii
Zdrojem příjmů jsou sbírky věřících při českých
bohoslužbách, dary registrovaných členů České misie,
příležitostné dary dobrodinců, předplatné za noviny a dary
na tisk a výtěžky z kulturních akcí.
b) Využití finančních zdrojů
Finance slouží k zajištění českých bohoslužeb a chodu
kanceláře České misie, na měsíční plat pro českého kněze a
jeho ubytování, na tisk a distribuci novin, na pomůcky a
provoz české školy kardinála Berana, na kulturní činnost a
na provoz, údržbu a opravy misijního domu.
c) Vyúčtování
Vyúčtování hospodaření České misie předkládá Misijní
rada členům na výroční členské schůzi, předseda zasílá
vyúčtování čestným předsedům a pokladník předkládá
vyúčtování státním a federálním úřadům, pokud to žádají
daňové předpisy. Za finance je zodpovědný předseda,
s účetnictvím pomáhá pokladník a ten je zodpovědný za
správný odvod daní.
d) Hospodářský status České misie
Česká misie je nevýdělečnou, nepodnikatelskou
organizací (Not for profit organization.)
12. ZÁNIK ČESKÉ MISIE
V případě zániku České misie, musí o této skutečnosti
rozhodnout řádná nebo mimořádná členská schůze České misie
a to 2/3 většinou přítomných členů České misie. V případě
zániku organizace zbytek jejího jmění připadne společnosti
stejného účelu, tedy náboženské a kulturní společnosti
katolických věřících českého původu podle návrhu české
biskupské konference. Přednostně je to Velehrad v Římě,
který Českou misii podporoval velkou měrou.
13. OSTATNÍ ZÁLEŽITOSTI
Ostatní záležitosti České misie se řídí podle: „General
Not For Profit Corporation Act of 1986, Effective January
1, 1987 As Amended (Through July 1, 2001 P.A. 92-0033)
Jesse White Secretary of State“
14. SCHVÁLENÍ STANOV ČESKÉ MISIE
Tyto stanovy byly schváleny na členské schůzi České
misie dne 4.ledna 2003.
Za správnost:
Předseda - President:
Dušan Hladík
Místopředseda - Vice-President:
Vladimír Slíva
Tajemník - Secretary:
Karel Chrobák
Ctyri roky misionarem v Novem
svete
Když někdo slyší o misiích, představí si obvykle práci
misionářů v Africe mezi černoušky nebo někde v Jižní
Americe mezi indiány, případně práci malých sester Matky
Terezy v Indii. Mě také poslal otec biskup před čtyřmi
lety do misií, ovšem do misií trochu jiných, do misií v
„Novém světě.“ Tak jsem se najednou ocitl v Chicagu ve
Spojených státech amerických, abych zde ve službě našim
krajanům vystřídal benediktína P. Vojtěcha Víta, který byl
misionářem skutečným, neboť opravdu nejprve asi deset let
působil mezi domorodci v Africe v Belgickém Kongu a potom
skoro 40 let mezi Čechy v Chicagu.
To, co se kdysi říkalo, že Chicago je po Praze druhé
největší české město, dnes už neplatí. Zatímco v období
mezi dvěma světovými válkami zde žilo na 300 tisíc Čechů a
Slováků a Češi zde měli dvanáct svých osad (tak se zde
totiž říká farnostem) a Slováci jedenáct s vlastními
kostely a farními školami, dnes již vše patří minulosti.
Krásné kostely zasvěcené často našim národním světcům již
buď vůbec nestojí, jako kostel sv. Václava, nebo jsou
uprostřed černošských čtvrtí opuštěné, jako kostel sv.
Ludmily, nebo už v těchto farnostech Češi a Slováci nežijí
a do našich kostelů chodí Američané nebo Mexičané, jak je
tomu například u sv.Prokopa nebo u sv. Anežky České. Jen
mimochodem, tato naše novodobá světice měla v Chicagu
kostel již dávno před svou kanonizací. Se zvláštním
papežským svolením jí zde byl postaven kostel ještě jako
blahoslavené Anežce.
Ale vraťme se k realitě. Svou službu v Chicagu jsem
nastoupil u kostela Panny Marie Svatohorské. Původně to
byl též český kostel. Patronkou je Panna Maria ze Svaté
Hory u Příbrami, našeho nejznámějšího poutního místa
v Čechách. Však také město Cicero, kde se kostel nachází,
i sousední Berwyn byly kdysi ryze české osady. Dnes už
jsou však naši lidé odstěhováni pryč. Zbylo pár
jednotlivců a též americké obyvatelstvo bylo v poslední
době vystřídáno mexickým, takže kolem nás zní dnes
většinou španělština. Poslední co Čechům v této farnosti
zbylo je misijní dům „Velehrad“, který patří do řady
jiných „Velehradů“ – poutnických nebo misijních domů,
které známe například z Říma či z Londýna. V našem
Velehradě je centrum misijního dění. V domácí kapli máme
v týdnu české bohoslužby, je zde redakce i tiskárna našich
českých katolických novin „Hlasy národa,“ které vydáváme
pro krajany v USA i Kanadě, bývá zde v sobotu česká škola
pro děti, kde učíme náboženství a český jazyk, konají se
zde katecheze dospělých, různé schůze, zkoušky scholy
zpěváků, máme velkou knihovnu s několika tisíci českých
knih a nově též půjčovnu videokazet s českými filmy.
Samozřejmě „Velehrad“ slouží jako příbytek pro českého
misionáře a jeho spolupracovníky i pro příležitostné
hosty. Místa je na všechno dost, budova je velká, kdysi
sloužila jako klášter pro sestry benediktínky, které učily
ve zdejší farní škole, asi před 15 lety ji Češi koupili
pro misijní účely.
Má práce misionáře v Novém světě se do jisté míry
podobá práci kněží v normálních farnostech. Mše svaté,
zpovídání, škola, katecheze, návštěvy nemocných atd. Na
českou nedělní mši svatou, kterou míváme ve velkém kostele
Panny Marie Svatohorské v sobotu večer ( v neděli jsou
totiž mše anglické a španělské, kdy kostel „praská ve
švech“ a na nás by došla řada až ve 2 hodiny odpoledne,
což je doba velmi nevýhodná) chodívá v průměru 100 – 120
lidí. Do roka zde míváme asi 10 svateb, 10 pohřbů a kolem
20 křtů dětí. Pro zájemce je česká mše svatá i v neděli
v 10 hodin dopoledne, ale pouze v kapli na Velehradě,
která má ovšem kapacitu jen 25 lidí. Snad se nám podaří
kapli při plánované opravě domu rozšířit. Tím vším se tedy
má služba podobá normálnímu knězi.
V čem je práce misijní? Především je to okruh lidí, pro
které konám službu. Má misie zaujímá oblast tzv. Velkého
Chicaga ve státě Illinois a někdy k nám jezdí i lidé ze
států sousedních jako je Indiana, Michigan a Wisconsin.
Jen samotné Chicago představuje území větší než je
polovina Moravy, kde žije asi 6 milionů lidí. Je to 6
okresů, každý má několik desítek měst s mnoha desítkami
tisíc obyvatel. V církevním měřítku je to jedna
arcidiecéze a dvě diecéze. Někteří krajané k nám jezdí na
české mše svaté ze vzdálenosti 50 a dokonce i 70 mil. Dále
je má práce misijní v tom, že sloužím lidem několika
odlišných skupin. Především to jsou starousedlíci, tedy
krajané, kteří v Americe žijí již ve 4. či 5. generaci.
Sami se zde narodili, jejich předkové – dědečci,
prababičky – sem přišli za prací před 100 i 150 lety. Tito
lidé se velmi dobře naučili česky, udržují si naše národní
zvyky a na svůj český původ jsou velice hrdí. Druhou
skupinou, snad nejpočetnější, jsou tzv. exulanti. To jsou
ti, kteří odešli do Ameriky za svobodou po komunistickém
převratu v roce 1948 nebo též po okupaci sovětskou armádou
v roce 1968. Tito lidé byli většinou nuceni odejít do
ciziny pro své náboženské nebo politické přesvědčení,
často aby uhájili holé životy. Začínali od nuly a mnozí se
vypracovali na vysoká místa. Byli to oni, kdo byli oporou
víry a národní obrody a z venku připravovali návrat
demokracie do naší vlasti. Tito lidé se v exilu scházeli
na české bohoslužby, poutě a duchovní cvičení a jako
symbol zde vybudovali sochu Panny Marie v exilu, která
dnes stojí na Strahově nad Prahou. Pokračovali zde
v činnosti katolického Orla, rozvíjeli práci v mnoha
krajanských spolcích a sdruženích, jako byl např. Národní
svaz českých katolíků, nebo kulturní organizace, kde se
udržoval český jazyk, národní písně, tance, překrásné
kroje atd. Dodnes se zde kolem svátku sv.Václava koná tzv.
Moravský den, který zahajujeme českou mší svatou s účastí
mnoha set věřících, a který pokračuje folklorním programem
(ten loňský trval „jen“ tři hodiny a na pódiu se
vystřídalo 126 krojovaných účinkujících) a vrcholí taneční
zábavou, obvykle s nějakou originální dechovkou pozvanou
z Moravy.
A poslední skupinou, pro kterou konám misijní službu,
jsou nově příchozí krajané, kteří do Ameriky přicházejí za
prací v posledních letech po revoluci. Bohužel, po létech
totality je náš národ vesměs bezbožný. Většina lidí mladé
generace v životě o Bohu nic neslyšela, nebo mají jen
kusé, často negativní informace o temných kapitolách
z dějin církve. Mezi těmito lidmi je pole neorané,
skutečná misijní práce a evangelizace nového věku.
Amerika, kam přišli, je pro ně velkou školou, především
školou kázně a tvrdé práce. Dolary zde nepadají z nebe,
každý si je musí opravdu zasloužit. Amerika je však často
i pro tyto lidi školou víry. Byl by na omylu ten, kdo si
myslí, že Amerika je ateistickou zemí. Právě naopak. Řekl
bych, že v této zemi se skoro každý člověk hlásí
k nějakému náboženství, a nejen to, většina z nich svou
víru také praktikuje. Když pomineme velkou skupinu židů,
kteří tvoří elitu americké společnosti, a orientální
náboženství lidí, kteří přišli z Asie, jako jsou
muslimové, buddhisté, hinduisté a jiní, drtivá část
Američanů se hlásí ke křesťanství. Jedná se většinou o
církve protestantské, jako jsou luteráni, metodisté,
baptisté, adventisté atd. Jejich kostely najdeme na každé
ulici, na každém rohu. Protože však těchto církví a
církviček je několik stovek, žádná nedosahuje tak velkého
počtu členů, jako církev katolická, ke které se hlásí asi
80 milionů obyvatel a je skutečně církví nejpočetnější a
také s nejvyšším mravním kreditem. Jak jsem ale
poznamenal, kdo někam patří, tam také do kostela chodí, a
tak bývají kostely všech církví plné. I v televizi běží
náboženské programy, často celé kanály jsou této tematice
věnované. V pondělí, když lidé přijdou do práce, tak se
běžně baví o tom, co kázal jejich farář nebo pastor, a jak
třeba zpíval chrámový sbor nebo schola, a musím říci, že
naši lidé, kteří do kostela nechodí si potom mezi nimi
připadají tak trochu jako „blbečci,“ protože v Americe je
normální v Boha věřit a svou víru také žít. Pak se stane,
že tato situace někoho osloví – kamarád z práce – Polák,
Američan, Mexičan něco o Bohu Čechovi řekne, pozve ho
třeba do svého kostela, ale protože tomu tam Čech dobře
nerozumí, ocitne se nakonec u nás. Těch mladých Čechů a
Moraváků je dnes v Chicagu odhadem na 30 - 50 tisíc. K nám
na českou mši svatou jich přijde jen zlomek, ale někteří
chodí pravidelně, mnozí další o nás vědí, to dosvědčuje i
půlnoční na vánoce, kdy vloni přišlo asi 700 lidí. A
z ojedinělého kontaktu může vzniknout další zájem –
například lidé žádají o křest dítěte, přitom se zjistí, že
rodiče spolu žijí jen tak nadivoko už kolik let a dají si
nakonec říci a mají svatbu v kostele a při té příležitosti
se připraví na 1.svatou zpověď a 1.svaté přijímání a nebo
opráší to, na co už od svého 1.svatého přijímání ve 2.
třídě obecné zapomněli. A srdce misionáře poskočí radostí,
když to zase tou svatbou neskončí, a když aspoň občas vidí
tu rodinu v našem kostele a děkuje za to Pánu Bohu.
A pak ještě přichází jedna kvalita, a to jsou ti, kteří
sami v dospělosti požádají o křest. Jsou to konvertité,
kteří k víře došli třeba skrze kamaráda, nebo budoucího
manžela, nebo je k tomu dovedla nějaká mimořádná událost
v životě apod. Těm se misionář věnuje zvlášť pečlivě a
dlouhodobě a Bohu díky, každoročně zde několik takových
křtů máme. Mimo to pro ostatní zájemce konáme náboženské
besedy, katecheze, modlitební setkání, někteří se vždy
připravují na svátost biřmování, kterou jim potom udělí
otec biskup Petr Esterka, pověřený péčí o naše krajany
žijící v cizině, který k nám pravidelně nejméně jednou za
rok jezdí.
Myslím, že jsem se rozepsal víc než bylo zdrávo, ale
vězte, že až se budete modlit za misie, že se také modlíte
za nás v Americe. My na Vás ve staré vlasti pamatujeme
hodně často – při adoraci každý čtvrtek večer, při
společném růženci každý pátek. I když nás dělí oceán,
buďme si srdcem v Kristu blízko.
P. Dušan Hladík, Chicago
(Psáno pro farní časopis Cesta v Tišnově na Moravě v srpnu
2003.)
